Demodikóza je parazitární kožní onemocnení psu, kocek, ale i dalších zvírat a cloveka. Demodex canis (trudník psí) je prícinou trudníkovitosti u psu. Parazit má doutníkovitý tvar, délky asi 0,2 –0,4mm a žije ve chlupových váccích (folikulech). Pri onemocnení zpusobuje jejich zánet (folikulitidu), jehož dusledkem je vypadávání chlupu v postižené oblasti. Parazit se množí prímo na hostiteli a má nekolik vývojových stadií (vajícko, larva nymfa a dospelec). Celý cyklus se odehrává v chlupovém folikulu. Parazit sám o sobe neškodí (vyskytuje se asi u 30 – 60% klinicky zdravých psu). Ke vzniku kožních zmen dochází pouze u pacientu geneticky predisponovaných k tomuto onemocnení (soucasne s prítomností parazita existuje i specifický defekt obranného systému). K prenosu parazita dochází pouze v prvních nekolika málo dnech po porodu a to prímým prenosem z kuže matky na kuži štenete. Žádný jiný zpusob prenosu nebyl prokázán, tzn, pacient trpící onemocnením nemuže nakazit jiné psy ani cloveka. Vzhledem k tomu, že jediný možný prenos je prímo z matky na štene, není vhodné matky – nosice zarazovat do chovu, nebot krome parazita prenášejí též genetickou predispozici ke vzniku onemocnení a demodikóza se tak muže nadále v chovu (a u daného plemene) dále šírit.
Klinické príznaky:
Klinické príznaky jsou velmi rozmanité. Existuje nekolik zpusobu delení :
1. Juvenilní forma (u mladých zvírat zhruba do 2 let života) a forma adultní (u zvírat starších)
2. Forma lokalizovaná nebo generalizovaná
3. Forma skvamózní (suchá) a pustulózní.
Juvenilní forma je velmi bežná a u valné vetšiny prípadu dojde k samovylécení. Onemocnení se nejcasteji projevuje jako lokalizovaná suchá forma (ložiskovité vypadávání chlupu), obvykle pocínající v oblasti obliceje. Asi u 10 – 20% prípadu muže dojít ke generalizaci onemocnení témer na celé telo. V techto prípadech obvykle se jedná o formu pustulózní (dochází k sekundární invazi bakteriemi a zhnisání chlupových vácku). Tuto formu je nutno vždy lécit. Onemocnení v dospelém veku muže být jak lokalizované tak generalizované a obvykle svedcí o prodelaném stresu nebo o soucasne probíhajícím jiném onemocnení prípadne nádorovém bujení. Tuto formu je nutno vždy lécit a soucasne provést vyšetrení, která by odhalila podminující onemocnení.
Diagnóza:
Diagnóza je založena na klinických príznacích a zejména na prímém mikroskopickém prukazu parazita v kožním seškrabu. Diagnóza je díky prukaznosti seškrabu dosti prímocará.
Lécba:
Lécba onemocnení je závislá na forme demodikózy. Pokud je zvolena adekvátní lécba, dojde až u 99% prípadu k vylécení. Parazit je však velmi odolný a i pres nejagresivnejší lécbu pacient zustává celoživotním nosicem parazita a pokud se jedná o fenu, prenáší jej dále na své potomky.
Možnosti lécby:
1. U suché, lokalizované juvenilní formy dojde obvykle k samovylécení bez jakékoli terapie. Vzhledem k tomu, že však více než 10% pacientu si vyvine formu generalizovanou je vhodné provádet lécbu i u techto pacientu. Mnohdy stací pouze zabránit sekundární bakteriální infekci pomocí antibakteriálních koupelí, avšak doporucujeme provést i lécbu orientovanou na likvidaci demodexe.
2. U pustulózní formy (jak lokalizované tak generalizované doporucujeme terapii jak antibakteriální (koupele, antibiotika), tak antiparazitární.
Zpusoby lécby:
Existuje nekolik typu antiparazitik úcinkujících na Demodikózu. Jako lék prvé volby se používá amitraz (Tactic, Ectodex nebo Mitaban). U tohoto prípravku je i pres jeho toxicitu vysoká bezpecnost a úcinnost (nelze používat pouze u civavy kde dochází k otravám, zpusobujícím až smrt zvírete). K vylécení dochází u více než 90% pacientu. Jako lék druhé volby (pri selhání amitrazu) se používají avermectiny (mylbemicin oxim – Interceptor nebo ivermectin – Ivomec, a to ve velmi vysokých dávkách a dlouhodobe). Použití techto prípravku má však již výraznejší rizika, která mohou být i život ohrožující, zejména u urcitých plemen (kolie, šeltie a nekterá další). Úcinnost techto látek je více než 99%.
Co lze ríci záverem? Onemocnení je lécitelné, avšak zvírata postižená klinickým onemocnením, vzhledem k trvalému nosicství parazita a nosicství genetické predispozice ke vzniku onemocnení, by nemela být zarazována do chovu a feny s generalizovanou demodikózou je nejvhodnejší vykastrovat.
Autor: kontakt:
MVDr. Jan Rybnícek AAVD
dermatologie, dermatohistopatologie, cytologie
Klinika Jaggy
Komárovská 5
617 00Brno
tel.: +420 545234035
fax: +420 545234406
e-mail:
janrybnicek@iol.czwww:
www.jaggy.cz
Accueil 
Portail 
Galerie 
Rechercher 
S'enregistrer 
Connexion 
Mar 5 Juin - 10:07