Vseobecna deklarace prav zvirat

Všeobecná deklarace práv zvířete
Vydáno dne 27. 02. 2006

Vyhlášena v Paříži 15. října 1978. Její znění, publikované v roce 1977, bylo revidováno a přijato Mezinárodní ligou práv zvířete v Ženevě 21. října 1989.

Preambule

Vzhledem k tomu,

- že život je jeden a že všechny živé bytosti mají společný původ a k jejich rozlišení došlo během vývoje druhů

- že každá živá bytost má přirozená práva a že každý živočich s nervovým systémem má zvláštní práva

- že pohrdání těmito přirozenými právy; ba dokonce jejich pouhá neznalost má za následek závažné ohrožování přírody a vede člověka k páchání zločinů na zvířatech

- že soužití druhů na světě předpokládá, že lidstvo uzná právo ostatních živočišných druhů na existenci

- že respektování zvířat člověkem je neoddělitelné od respektování lidí mezi sebou je vydáno následující prohlášení:

Článek 1

Všechna zvířata mají stejná práva na existenci v rámci biologické rovnováhy: 2/ Tato rovnost nezakrývá rozdílnost druhů a jedinců.

Článek 2

Život každého zvířete má právo na to, aby byl respektován.

Článek 3

Žádné zvíře nesmí být vystaveno špatnému zacházení nebo krutému jednání .

Jestliže je usmrcení zvířete nevyhnutelné; musí být okamžité; bezbolestné a nevyvolávající úzkost.

S mrtvým zvířetem se musí zacházet vhodným způsobem.

Článek 4

Divoké zvíře má právo na život a rozmnožování ve svém přirozeném prostředí.

Dlouhodobé zbavovaní volnosti, rekreační lov a rybolov i jakékoliv využívání divokého zvířete k jiným než životním účelům jsou v rozporu s tímto právem.

Článek 5

Zvíře, které je závislé na člověku, má právo na pozorném zacházení a péči.

V žádném případě nesmí být opuštěno nebo neoprávněně usmrceno.

Veškeré formy chovu a využívání zvířete musí respektovat fyziologii a chování, které jsou vlastní danému druhu.

Veřejná vystoupení, představení a filmy využívající zvířata musí rovněž respektovat jejich důstojnost a nesmí obsahovat žádné násilí.

Článek 6

Pokus na zvířeti, které zahrnuje fyzické nebo psychické utrpení, porušuje práva zvířete.

Musí být vyvíjeny a systematicky zaváděny náhradní metody.

Článek 7

Jakýkoliv čin zahrnující smrt zvířete, která není nutná, a každé rozhodnutí vedoucí k takovému činu představují zločin proti životu.

Článek 8

Jakýkoliv čin ohrožující přežití divokého druhu a každé rozhodnutí vedoucí k takovému činu představují genocidu, tzn. zločin proti druhu.

Vybíjení divokých zvířat, znečišťování a ničení biotopů představují genocidu.

Článek 9

Právní osobnost zvířete a jeho práva musí být uznány zákonem. 2/ Obrana a ochrana zvířete musí mít své zástupce ve vládních orgánech.

Článek 10

Výchova a veřejné vzdělávání musí vést člověka k tomu, aby již od dětství respektoval zvířata, rozuměl jim a vážil si jich.